Národní přírodní rezervace Hůrka u Hranic

Na pravém břehu průlomového údolí řeky Bečvy od vlakového nádraží v Teplicích nad Bečvou na sever po vlastní město Hranice leží NPR Hůrka u Hranic. Byla vyhlášena v roce 1952 na rozloze 37,45 ha k ochraně zdejší květeny, zvířeny a krasových jevů, zejména Hranické propasti, která je nejhlubší propastí České republiky (hloubka 289,5 m, stav 2008).

Hranická propast stejně jako Zbrašovské aragonitové jeskyně vznikla hydrotermálním krasověním, tzn. rozleptáváním vápenců teplými kyselkami vystupujícími z nitra masivu po puklinách směrem k povrchu.

Na vrcholu kopce se naskytne impozantní pohled do hlubiny sevřené kolmými skalními stěnami. Viditelná „suchá“ část propasti hluboká 69,5 m pokračuje pod hladinou jezírka obrovskými prostorami zatopenými kyselkou, jejího dna se však stále nepodařilo dosáhnout. Lidé se zatím dostali do hloubky 181 metrů, a to polský potápěč Krzysztof Starnawski v r. 2000. Sondou spuštěnou potápěči v roce 2006 bylo dosaženo 220 m, celková dosud zjištěná hloubka propasti tedy činí 289,5 m. Mocnost zdejších devonských vápenců (až 1000 m) a hydrotermální geneze propasti, kdy krasovění probíhá směrem zezdola vzhůru, však naznačují daleko větší možnosti.

Propast je od nepaměti opředena lidovými pověstmi přikládajícími její vznik nadpřirozeným silám. První písemný záznam pochází z roku 1580 od Tomáše Jordána z Klausenburgu, který ji podrobně popsal v „Knize o vodách hojitelných neb teplicech moravských“. Jan Amos Komenský ji zakreslil v podobě rozeklaného kopečku s nápisem Propast na své Mapě Moravy z r. 1627, a tak se stala také prvním krasovým jevem v ČR zachyceným do mapy. K jejímu široce otevřenému jícnu Vás dovede naučná stezka od železniční stanice Teplice n. B., případně v opačném směru od autokempu v Hranicích, vybudovaná v r. 1998.

Polom, který tu vznikl prudkým poryvem větru v létě 2008 skýtá jedinečnou možnost sledování vývoje přirozené obnovy lesa a s tím spojeného oživení.